Jeli jsme kolem celé ČR trasu 1600 km
(bylo to 1885 km :-)
Maraton očima Libora Lněničky, našeho "tažného koně," který má kolo přirostlé k zadnici :)
Společně jedeme pro Žandu se sbírkou: "Zažij srandu a podpoř Žandu"
Společně boříme bariéry, a to hlavně v hlavách "zdravých". včetně posouvání hranic Ríši, který pomáhá dalším i se svým handicapem po úrazu.
Úterý 30. července 2024
Je úterý, 30. července 2024 dopoledne, a já přijíždím rychlíkem z Moravy do Prahy-Libně. Následuje rychlý přesun na cyklostezku kolem Rokytky až k libeňskému zámku. Vedle u Löwitova mlýna je živo, vrcholí přípravy na start 12. ročníku cyklistické akce dlouhé 2222 nebo 1600 km okolo ČR v limitu 111 hodin. Letos opět pod záštitou Metrostavu se postupně na trasu dlouhou 2222 km nebo 1600 km vydá 20 odvážných týmů.
Trasa z Prahy přes 14 krajů České republiky zpět do Prahy během 5 dnů slibuje pořádné dobrodružství, navíc spojené s podporou handicapovaných osob.
Postupně se sjíždí ostatní členové našeho společného Ríša týmu (cyklisté, řidiči, mechanici a další doprovod). Nakonec přivítáme v týmu i našeho společného patrona – Žandu s rodiči. Vrcholí přípravy na start – povinně všichni lepíme startovní čísla, reflexní prvky na kola, řidiči polepují týmová auta a netrpělivě čekáme na kýžený okamžik startu. Ještě povinná fotka a přesně v 14:15 vyrážíme společně s Ríšou na handbiku na trasu dlouhou 1600 km. S heslem „Zažij srandu a podpoř Žandu“ vyrážíme po cyklostezce podél Vltavy směr Klecany. Po pár metrech jsme se rozdělili na tři skupiny – rychlík Libor s trackerem, což je takový malý přístroj na sledování pohybu cyklistů na trase, vyrazil dopředu následován Ríšou a dalšími cyklisty.
Třetí skupina doprovodných vozů se přesunula na cíl cyklostezky do Klecan.
Po cca 10 km končí cyklostezka a trasa se stáčí na severovýchod přes Klecany, dále směrem na Kostelec nad Labem a Bělou pod Bezdězem až na další povinný průjezdní bod – sportovní areál Vrchbělá. Cestou se vystřídali cyklisti (Libor s Georgem) a já se těšil na teplou polévku v zázemí kempu na Vrchbělé. Po dojezdu však přišlo nečekané opětovné střídání cyklistů a vysněná polévka putovala do termosky s vidinou budoucí konzumace. Jede se dále. Mezitím naše kapitánka absolvovala první časovku sprinterů na trenažerů v kempu. Já postupně ukrajuji kilometry kolem Máchova jezera až na autodrom Sosnová u České Lípy.
Zde už netrpělivě čeká celý tým, který trénuje na časovku družstev na okruhu autodromu. Rychlá předávka trackeru Ivance, která vyráží dále směr česká Lípa. Já mám první etapu hotovou. Společně s Ríšou a ostatními trénuji na časovku, mezitím zahraňujeme Ríšu po první kolizi, mechanici opravují Ríšovi handbike a já přemýšlím, kdy si konečně dám tu polévku v termosce. Následuje časovka na okruhu v Sosnové. 4 členové družstva včetně Ríši musí absolvovat okruh dlouhý cca 1,8 km. Vše jsme zvládli, rychle nalodit se do auta a jedeme dále. V autě odpočívám a sleduji trasu, abychom nezabloudili a stíhali dojet Ivanku.
Vše jde podle plánu na po 21 hod. předáváme štafetu poblíž rekreačního střediska Na Bajtlichu u Chřibské druhému autu. Na trasu již za tmy s doprovodným vozidlem vyráží Ivet. Popřejeme jim klidnou noc, úspěšnou jízdu a přesouváme se autem přes Děčín, Ústí nad Labem až do Karlových Varů. Noční příjezd do Varů jsme zakončili u Březové noclehem u hotelu Green Paradise. Udělali jsme si svůj zelený ráj na trávě nedaleko hotelu u řeky Teplé. Noc byla nádherná, jasno, plno hvězd. Usnul jsem v 00:30 hod ani nevím jak.
Středa 31. července 2024
Ráno se probouzíme kolem 6 hod. a hle, všude světlo a jasno. Na probuzení je nejlepší ranní koupel v řece Teplé! Sledujeme na webu pohyb našeho týmu a čekáme na další pokyny. Po dohodě s dalším autem se následně přesouváme přes centrum Karlových Varů do Všeborovic, kde již parkuje Jirka s autem. To je ale shledání po noční jízdě! Pomalu se chystám a svoji ranní etapu.
Přijíždí Honza, předáváme si tracker a mí mířím po mostku přes Ohři na cyklostezku. Ale co to, na konci mostku jsou schody! Rychle z kola, přeskočit schody a znovu na kolo. Jedu po cyklostezce Ohře proti proudu Karlovými Vary až do Doubí. Zde otočka a zpět tentokrát podél proudu Ohře do centra. Průjezd kolonádou proběhl hladce, koukám jak místní hoteliéři a restauratéři uklízejí, potkávám zametací vůz a na všechny se usmívám a přeji dobré ráno. Přijíždím na Parkoviště u Poštovního Dvora, kde startuje vrchařská prémie. Krátká pauza, příprava na start prémie a po spuštění časomíry vyrážím po cyklostezce nahoru k letišti. Jde o vrchařskou prémii s měřeným časem, proto se snažím. Ale co to, za zatáčkou v lese stojí na silničce harvestor a skládá dřevo. Ach jo, nucené zpomalení ve stoupání. Znovu se rozjíždím, na cestě se střídá asfalt, kůra po těžbě a sem tam nějaká díra. Sklon se pomalu stupňuje, jedu a hele, proti mně auto na cyklostezce! Dělníci jeli z lesa na svačinu do města. V klidu nadávám a netuším, že za pár metrů potkám jejich kolegy – druhé auto a opět zpomalení. Nakonec po 6,1 km vrchařská prémie končí, čas ukazuje 21 min. 43 s. Za doprovodu volně pobíhajících štěkajících psů a chodců pokračuji dále na Krásné Údolí. Zde jenom krátké info o další trase a jedu dále. To ještě netuším, že špatným směrem! Když si to uvědomím, dívám se do mapy, že jsme si cca 9 km zajel zbytečně. Vracím se na trasu a postupně dojíždím na konec své etapy k Prachometům. Čeká mě nedaleko pramene řeky Střely předávka s Georgem.
Mám to za sebou. Nasednout do auta a jedeme sledovat George. Krátká pauza ve městě Úterý, zmrzlina u místního Vietnamce a jedeme dále. Na trase se postupně vystřídají George s Ivankou. Blížíme se k Plzni. V Globusu nakoupíme zásoby pití (Birelly a vody), něco k jídlu a na kraji Bolevce čekáme na Ivanku. Vysmátá přijíždí, doplní vodu do bidonu a vyráží na cestu přes Plzeň. Na sídlišti Slovany na okraji Plzně ji čekáme, abychom měli jistotu, že městem projela. Následně přesun do Šťáhlav k zámku, kde nás čeká střídání.
V pozdním odpoledni se chystám na kolo. Vyrážím směr Spálené Poříčí, míjím zámek Kozel a pomalu táhlým stoupáním na Nové Mitrovice. Kopec dlouhý skoro 20 km nechávám za sebou a už sjíždím přes Smolivec do Zámlýní. Cesta se klikatí alejí a náhle slyším hlasité troubení. Nákladní auto s mlékárenskou cisternou si myslí, že mu patří silnice. Děkuji pohotové reakci Ivanky řidičky za zablokování cesty a nadávám řidiči náklaďáku, když mě předjíždí jako dobytek v nejužším možném místě aleje. Nádherný sjezd do Zámlýní, kde končím etapu a předávám tracker Ivet do druhého auta, ať si také užije své chvíle slávy. Balíme auto, nakládáme kola a odjíždíme přes Milevsko a Tábor na Českomoravskou vrchovinu. Cestou v Táboře při nádherném západu Slunce nastupuje Martinka, druhá naše řidička. Rychlým přesunem přes Pelhřimov a Jihlavu jsme krátce před 22 hod. dorazili do Sázavy u Žďáru nad Sázavou. Zde u místního přírodního koupaliště zakempujeme. Místní občerstvení ještě otevřeno, vřele s Martinkou uvítáme točené pivo. Čeká nás noc se zvířátky.
Nejprve menší dobrodružství se sršni v autě. Největší úspěch však mají místní králíci volně pobíhající po koupališti a přilehlém okolí. Se zvířecím doprovodem usínáme za jasné oblohy pod širým nebem vedle auta.
Čtvrtek 1. srpna 2024
Ranní probuzení v 6:30 hod., lehká snídaně a hlavně úžasná ranní koupel za doprovodu králíků a ryb v koupališti. Kolem 8:30 přijíždí noční jezdci, předání trackeru a Ivanka mizí přes Žďár nad Sázavou, Velké Meziříčí do Osové Bítýšky. Nastává střídání řidičů, Ivanku řidičku nahrazuje za volantem Martinka. Vyrážíme ze Sázavy a cestou sledujeme Ivanku cyklistku na telefonu. Pauza v Jabloňově na autobusové zastávce. Martinka neodolala a v místní restauraci U Šidlů podlehla řízečkům s bramborovým salátem. Příjezd do Osové Bítýšky, výměna cyklistů a George na kole mizí na Vlkov. Za chvíli ho čeká sjezd do Veverské Bítýšky a následně kolem hradu Veveří a brněnské přehrady na okraj Brna do Bystrce. Cestou mu trochu nefunguje přesmykač, ale statečně dojíždí svoji etapu.
U přehrady na Rakovci proběhlo střídání s Georgem a vyrážím na dobrodružství skrz Brno. Do Brna jezdím na kole pravidelně, takže vím, kudy mám jet. Vybírám si úseky, kde nemusím čekat na semaforech, projíždím středem Brna, Cejlem (bez úhony) až do Líšně. Sjezd dolů do mariánského údolí na povinný průjezdní bod u Kadlcova mlýna a napojuji se na cyklostezku k Horákovské myslivně. Táhlý kopec v Mokré-Horákově mě nemůže vůbec rozhodit – už jsem ho jel tolikrát. Prostě ten vápenný lom se musí objet. Sjíždím přes Hostěnice na Hádek a ve sjezdu na mě někdo volá: úsměv! Fotoreportéři. Zamávám jim a zatáčím na cyklostezku, která mě dovede až do Pístovic k rybníku. Zde končím etapu a předávám tracker nikomu jinému než Ivet.
Končí naše etapa, nahodit kolo na auto a odjíždíme přes Vyškov a Olomouc ke Štramberku. Cestou nákup v Albertu ve Vyškově – došlo pití. Mezi Novým Jičínem a Štramberkem se nachází rekreační areál U Kateřiny. Jeden z povinných průjezdních bodů a také kemp se zázemím. V pozdním odpoledni se vítáme s Ríšou, Jirkou a jejich posádkou. Odpoledne, než jsme dojeli zvládli Jirka s Honzou časovku mechaniků – výměnu duše na kole na čas. Následuje zasloužený odpočinek – polévka, tentokrát bez termosky, a hlavně teplá sprcha! Než jsme ulehli ke spánku, mechanik Honza za Georgovi asistence opravili kolo. Pak už nevím, na chvilku jsem usnul vedle auta na karimatce. Vzbudil mě telefon kolem 23:30 hod., všude tma a chvíli jsem nevěděl, kde jsem a co se děje. Volal Pavel, že se máme nachystat na odjezd.
Pátek 2. srpna 2024
Rychlé probuzení, nachystat na kolo a půl hodiny po půlnoci už jsem to pelášil za doprovodu ostatních v autě přes Štramberk až do Frýdku-Místku. Trasa vedla chvíli po silnici, chvíli po cyklostezce. Trochu jsme se Martinkou v doprovodném voze naháněli, ale za chvíli průjezdem Staříče jsem projel přes rozbitou silničku k řece Ostravici. Zde jsem se napojil na cyklostezku a bez auta pouze se svým světýlkem bludičkou jel po cyklostezce ku Ostravě. Povrch cyklostezky byl dobrý a cesta měla magickou atmosféru. Jedete za tmy kolem jedné hodiny po půlnoci po cyklostezce, svítíte a zpíváte si, zatímco kolem je tma, poddolované území, haldy dolu Paskov, parovod hned vedle cyklostezky, křoví a řeka Ostravice. V dáli vidíte svítit sídliště největšího ostravského jižní obvodu – Hrabovou a Hrabůvku. Cyklostezka mě dovedla až do centra Ostravy. Na konci cyklostezky uprostřed noci se motáte pod mosty ulic Frýdecké a Na Karolíně a doufáte, že nikoho nepotkáte.
U Slezskoostravského hradu je lávka na druhý levý břeh Ostravice a podél ní kolem nového kampusu Ostravské univerzity až k další lávce přes Ostravici. Ale co to, že by chyba lávky?
Už z dáli vidím svítit majáky doprovodných vozidel dalšího týmu a řidič na mě gestikuluje, abych zastavil. Opravdu chyba lávky, ona tam nebyla!!! Takže zase zpět stejnou cestou, motanice pod Frýdeckou ulicí a před další již funkční lávku na druhou stranu do oblasti Dolních Vítkovic. Průjezd vysokými pecemi (dne kulturní památka) v půl druhé ráno je nezapomenutelný! To vás nerozhodí ani 50 metrů uzavřené cyklostezky, kdy jsem slezl z kola a pěšky zavřený úsek obešel. Na konci Dolních Vítkovic již čekal doprovodný vůz a projíždíme městským obvodem Vítkovic po Ruské směrem na Zábřeh a Výškovice.
Cestou se trousí místní opilci a chvíli to vypadá, že mi spadnout pod kolo. Konečně je Ostrava za námi, jedu dále. Na okraji Staré Vsi nad Ondřejnicí už mě to stačí, mám nočních 62 km, nastává střídání s Ivankou. Vyměníme cyklistu a jede se dále. V autě na místě spolujezdce nespím, ale sleduji trasu, naviguji a kontroluji Martinku řidičku a Ivanku na kole. Pomalu za cyklistkou se přesouváme přes Nový Jičín, Starý Jičín do Hranic.
Ivanku čekal průjezd po cyklostezce Bečva Teplicemi nad Bečvou a Hranicemi. Na konci Hranic u sportovního hřiště nastává střídání, pomalu se rozednívá a já nastupuji na trasu. Vyrážím po cyklostezce Bečva přes Lipník nad Bečvou do Radslavic ke sportovnímu areálu. Zde nastává další střídání s Georgem. Za světla George přejíždí dálnici D1 a míří na Velký Týnec. V Týnci je již připravena Marta a vyráží se svým doprovodem na trasu přes Olomouc do Litovle a dále Olomouckým a Pardubickým krajem.
Nás čeká naložení kol a přesun přes Olomouc, Mohelnici (kávička), Svitavy, Hradec Králové až na Kuks. Dopoledne jsme dorazili Na Kuks, zaparkovali a nachystali se na odpočinek. Bez ostychu jsme se uložili na místním fotbalovém hřišti. Děkujeme TJ Sokol Kuks u Dvora Králové za zázemí. Po chvilce spánku začalo pršet a museli jsme se rychle přesunout do místního areálu pod střechu. Poté toho moc nevím, jelikož jsem tvrdě usnul. Po 3 hodinách mě probudily hlasy turistů a dívám se, že ostatní jsou již také vzhůru. Nastala fáze objevování Kuksu, centra obce, hospitalu a jeho zahrad. Zázemí nám poskytla mj. kavárna LoriCafé, nádherné prostředí, milá obsluha a výborné slané palačinky a kávička! Úspěšně jsme přečkali silný déšť a sledovali druhé auto a hlavně cyklisty, jak nejkratší cestou za deště se probojovávají směrem k Trutnovu. Nakonec odpoledne jsme se dočkali, když se přiřítila Lenka po cyklostezce podél Labe.
Nastalo střídání s Georgem, který pokračoval po cyklostezce přes Jaroměř až do Hradce Králové. V Hradci na Smetanově nábřeží již za tmy nastalo střídání s Ivankou. Rychlé střídání, kolo na auto a jedeme skrz Hradec. Až na ty jednosměrky a trochu bloudění jsme přes Kukleny opustili Hradec a pokračovali směrem na Lázně Bohdaneč. Autem za Ivankou jsme dojeli až do posledního kempu na trase – Buňkov u Přelouče. Dozvěděli jsme se, že Ríša již absolvoval poslední časovku, tak po krátké pauze, doplnění zásob polévky a kávy pokračovali dále po trase. Za Břehy začal foukat protivítr a cesta téměř po rovině začala být náročnější. Přibývala únava, rostl počet ujetých kilometrů a do Prahy do cíle byl ještě kus.
V Jestřábí Lhotě po půlnoci z pátka na sobotu nastalo střídání cyklistů a já vyrazil na další svoji etapu. To jsem ještě netušil, že poslední. Proti větru jsem pokračoval nočním Polabím do Libic na začátek cyklostezky podél Labe (povinný úsek). Po opuštění doprovodného vozidla jsem po pravém břehu Labe mířil k Poděbradům. Za úplné tmy najednou přede mnou se ozvaly hlasy a později jsem zjistil, že se dojel do Poděbrad a trousí se lidi z místního baru. V Poděbradech dopředu avizovaná uzavírka pravostranného břehu cyklostezky mě nerozhodila, přejel jsem na levý břeh a v klidu se blížil k Nymburku.
V dáli svítí oranžový maják našeho doprovodného auta mě ujistil, že musím opustit cyklostezku a jet po silnici přes Labe do Nymburka. Za Nymburkem proti větru po silnici jsme již mířili s doprovodným vozidlem k Lysé nad Labem. Rychle zavolat Pavlovi do druhého auta a Jirkovi, starostovi, že se blížíme do Přerova. Průjezd Přerovem na hluboké noci mnozí nezaznamenali. Obcí projíždí auto se svítícím oranžovým majákem a před ním šlape na kole cyklista.
Přesně v 2:45 hod. na parkovišti u Salvátorského rybníku v centru obce se zdravíme s panem starostou. Chvilka pauza, příprava dalších cyklistů. Ivet s Lenkou mě budou doprovázet dále ku Praze. Po chvilce vyrážíme z Přerova ve třech za doprovodu dvou aut směr Čelákovice, Lázně Toušeň a po cyklostezce na Zeleneč. Najednou přijíždíme do Horních Počernic a nastává okamžik, kdy si uvědomíme, že jsme zpět v Praze.
Nastává noční průjezd přes Černý most pod pražským okruhem, skrz autobusové nádraží regionální dopravy na Černém mostě do Hloubětína. Zde se napojíme na cyklostezku a podél Rokytky míříme do Libně. Hele, tady jsme startovali, ozve se najednou u Löwitova mlýna. Honem přes lávku na slepého ramene Vltavy do Karlína.
Před Libeňským mostem se k nám přidávají ještě Ivanka s Fíkem. Rohanský ostrov, Štvanická lávka a sjíždíme na ostrov Štvanice do cíle. Jsou 4 hod. a 36 minut, sobota ráno a za doprovodu hudby Queenu vjíždíme na Štvanici do cíle. Máme za sebou více jak 1600 km (i s blouděním) a užíváme si atmosféru ranního svítání v centru Prahy. Šampaňské teče proudem, objímáme se a užíváme si ty chvíle. Dokázali jsme objet na kole Českou republiku, limit 111 hodin jsme splnili.
Cestou jsme potkali mnoho zvířátek, dobrých i špatných lidí. Důležité je, že jsme dojeli v pořádku bez úrazu a bez jediného defektu! Je znát únava, ale nespíme.
Následuje přesun do Přerova nad Labem, společná jízda a další oslavy.
Výsledný čas: 86 hodin,15 minut, z toho 81 hodin, 55 minut čisté jízdy.
Závěrem: Děkuji za nádhernou aktivní dovolenou plnou dobrodružství a nevšedních zážitků! Nikdy nevíte, kudy pojedete, kde skončíte, kde budete spát, co budete jíst, co zažiteje.
A o tom to je…
Jmenovitě děkuji:
týmu cyklistů | týmu řidičů a doprovodu |
Ivance kapitánce | Ivance |
Ríšovi | Martince |
Georgovi | Jirkovi |
Honzovi | Pavlovi |
Martě | Táničce |
Lence | a dalším |
Ivet |
|
Fíkovi |
|
Libor
Zažij srandu a podpoř Žandu!
Comments